Kromě toho, že si vzala kousek horké, mastné pizzy a popíjela šampaňské, jedna z prvních věcí, kterou Chelsea Manningová, známá informátorka a transaktivistka, udělala po svém propuštění po sedmi letech 35letého vězení, byla pryč zajít na svačinu na toast s avokádem – dost normální činnost pro někoho, kdo se znovu seznamuje se současnou americkou společností, ale pro Manninga měla mimořádný význam. Jídlo znamenalo její první skutečné setkání s Heather Dewey-Hagborg, umělkyní, které léta posílala vzorky DNA.
Předtím byla spolupráce dvojice, která je nyní do září veřejně k vidění v newyorské Fridman Gallery, z velké části tajná. Kouzlo bývalého analytika americké armády v pěti různých zařízeních za posledních sedm let, které expert OSN nazval „krutým“a „nelidským“, umožnilo jen malý kontakt zvenčí – proto v roce 2015, kdy chtěl Paper publikovat portrét Manninga spolu s rozhovorem vedeným prostřednictvím e-mailu a „šifrovaných webových platforem“, časopis se uchýlil k neobvyklým metodám a vyzval někoho, kdo byl tehdy pravděpodobně jedním z nejméně oblíbených umělců v oboru.
V té chvíli byly z extrahované DNA vytvořeny nechvalně známé portréty Dewey-Hagborgaz nalezených předmětů, jako jsou nedopalky cigaret a žvýkačky, přilákaly umělkyni její poctivý podíl na flaku, ale v tomto případě poskytly dokonalou fenotypovou příležitost: O několik ušních tamponů a odstřižků vlasů později dokázala vytvořit dva 3D vytištěné portréty Manningové – první její snímky viděné od roku 2010. Byly to také první snímky Manningové, která byla v době, kdy byla odsouzena, známá jako Bradley Manning, protože oznámila, že přechází. „Jediná věc, ve skutečnosti, bylo, že měla obavy, aby nevypadala příliš mužsky,“vzpomínal Dewey-Hagborg nedávno na své rané interakce s Manningem.
Neslavně známá, záměrně provokativní díla o DNA Dewey-Hagborga byla vždy zamýšlena nejen jako varování před rizikem sledování, ale před potenciální škodou vznikající technologie fenotypování DNA a jejího redukcionismu, pokud jde o identitu, zejména stereotypy a předsudky. V zásadě se její zájmy úhledně shodovaly se zájmy Manningové, disidentky, která také energicky bojuje za lidská, zejména transgenderová práva. Korespondence dvojice pokračovala dlouho po projektu Paper, i když to muselo být většinou prostřednictvím dopisů napsaných na skutečném peru a papíru.
Dohromady se jejich předchozí spolupráce rozrostla na 30 dalších portrétů Manninga, což vyžadovalo mnohem bezprostřednější akci – a více tamponů a vlasů propašovaných prostřednictvím Manningova právníka. Dewey-Hagborg vložil tyto vzorky do softwaru, který napsala v roce 2012 a který analyzuje extrakci DNA, aby vytvořil pravděpodobnou tvář založenou nagenetická data. (Možnosti jsou téměř nekonečné: samotná Manningova DNA by mohla mít za následek světlou nebo tmavou pleť; hnědé oči nebo modré oči; pihy nebo žádné pihy; a tak dále a tak dále.)
Výsledných 30 tváří, které si Dewey-Hagborg vybral, nyní tvoří výstavu „A Becoming Resemblance“, výstavu v galerii Fridman, která byla z velké části jejím snem. V roce 2016 nabral Manning už tak brutální čas ve vazbě k horšímu: pokusila se zabít, byla odsouzena k samovazbě, znovu se pokusila zabít a držela hladovku na protest proti svému špatnému zacházení a špatnému zacházení s její genderovou dysforií. (který ukončila, když armáda vyhověla její žádosti o operaci změny pohlaví). "V tu chvíli jsem se o ni očividně opravdu bál a snažil jsem se vysílat pozitivní zprávy, jak jsem mohl," řekl Dewey-Hagborg.
A když se tehdy chýlilo ke konci funkčního období prezidenta Obamy, vytvořila také plán: Ve spolupráci s ilustrátorkou Shoili Kanungo se Dewey-Hagborg a Manning pustili do vytvoření komiksu, který si představuje, jak Obama zmírní Manningův trest a osvobození Manning osobně navštívil výstavu svých portrétů. Výsledná kniha Suppressed Images byla vydána tři dny před koncem Obamova funkčního období, ráno 17. ledna 2017 – ve stejný den, kdy byl o několik hodin později propuštěn Manning. „Nemám tušení, jestli Obama skutečně viděl [knihu], ale připadalo mi to jako kouzlo,“vzpomínal Dewey-Hagborg.
Minulý týden se Manning skutečně dostal na výstavu, jejížPoslání osvětlit důležitost otázek identity se od nedávných Manningových bojů jen zvětšilo. "Jde o to, abychom nás sjednotili," řekl Dewey-Hagborg. „Na genomické úrovni jsme na 99 procent stejní a soustředíme se na molekulární solidaritu místo na rozdělování – poukazujeme na to, že máme tolik, co nás spojuje a co nás spojuje.“
Manningová stále omezuje svůj kontakt s reportéry, ale to jí nezabránilo přijímat objetí a pózovat na selfie se svými obdivovateli, o kterých Dewey-Hagborg řekl, že proměnili zahajovací večer v „festival lásky“– takový, který dvojice rozhodně vypadá, že budou pokračovat sami, i když to znamená jen sedět v parku nebo vyřizovat pochůzky do Home Depot. "Teď je tak úžasné, že jí můžu poslat textovou zprávu," řekl Dewey-Hagborg o jejich přátelství. "Je to neuvěřitelné."
