Justin Vivian Bond vtrhl na scénu nočního života v New Yorku před dvěma desetiletími jako Kiki DuRane, polovina slavné kabaretní show Kiki and Herb s Kennym Mellmanem. Ale před několika lety se Bond začal odklánět od svých známých dovádění jako opilá, starodávná lounge zpěvačka Kiki tím, že začala dvě minuty stát na pódiu v naprostém tichu, přerušila nepohodlí a překvapení publika, jen aby prohlásila, co bylo do té doby. zřejmé: „Dvě minuty je dlouhá doba.“
Tato slova jsou také jediná, která Bond kdy slyšel pronést Karen Graham, modelka 70. a 80. let a bývalá tvář Estée Lauder, kterou jako dítě zbožňovali. Představení bylo poctou. "Když jste cisgender malý chlapec nebo dívka, jste vychováni tak, abyste napodobovali rodiče toho pohlaví, kterým jste, a formujete svou identitu kolem - nebo proti - jejich zkušenosti být mužem nebo ženou," Bond, který je transgender a používá jejich/jejich zájmena, vysvětlil. "Ale pokud jsi trans, musíš se dívat mimo svou rodinu a přemýšlet o vzorech a o tom, jak chceš být."
Když Bond vyrůstal, vždy kradl a poté pečlivě vyměňoval matčinu rtěnku a posedle kreslil a maloval Grahamovu tvář. Ale ta úzkost z veřejného nošení make-upu je už dávno pryč,a s tím i starost o Karen Grahamovou. Bond ve skutečnosti úplně zapomněl na svůj oblíbený dětský model až do roku 2012, poté, co začali brát estrogen a pěstovali ústřice v Sag Harbor v páru brodivých bot, které náhodou připomínaly pár, který měl Graham v jedné z nich. finální reklamy. „Najednou jsem si uvědomil, že jsem se skutečně stal tímto člověkem, kterým jsem se toužil stát. Bylo to toto odhalení, kdy jsem si říkal: ‚Ó můj bože, to se stalo: teď jsem já,‘“vzpomínal Bond nedávno do telefonu z jejich současného domova v Aténách v severní části státu New York. (Bond nedávno kurátoroval představení na Bard College.)
Ve svých brouďácích a doma začal Bond googlit Karen Graham a brzy narazil na dvouminutové její video ze série, kterou natočil módní fotograf Nick Knight jako poctu Screen Tests Andyho Warhola. Série v podstatě spočívala v tom, že nechali lajky nebo Aleka Weka nebo Charlotte Rampling, aby si před kamerou na dvě minuty dělali, co chtěli. Wek a Rampling nehybně stáli, zatímco Carmen Dell’Oreficeová využila svého času k provedení krátkého vyšetření prsu, z čehož se nakonec stalo PSA o mamografech.
Graham, jehož zkušenosti s modelingem sestávaly téměř výhradně z pózování pro tisk, se opakovaně usmíval a střídal pózy, jako by se stal obětí toho, když se vaše máma nebo táta snaží vyfotit, ale místo toho natáčí video a pozastavuje se jen podotknout, že dvě minuty je dlouhá doba. Bond, uchvácen jejím nepohodlím, se rozhodl z toho udělat sérii 20minutových představení, nejvícejehož nedávná iterace je k vidění ve výkladních skříních Nového muzea v rámci výstavy „Trigger: Gender as a Tool as a Weapon.“
Při zahajovacím večeru show koncem září zaujali Bond své místo před pozadím akvarelů, které spojovaly jejich tváře s Graham's – stejnou tapetou, na které je Bondova instalace v obývacím pokoji v muzeu, spolupráce s labelem Voutsa -obklopen červeným kobercem se sametovým provazem a rostlinou, která navozuje „redakční atmosféru 70. let“. Nejdůležitější však je, že pro toto vystoupení a ty, které budou následovat dnes večer, na Halloween a 1. prosince, na Světový den AIDS, má Bondová na sobě růžové šaty od stejného návrháře, který Graham často nosila na jejích fotografiích v 70. a 80. letech: Frank Masandrea, současník Donny Karan a Caroliny Herrery, který byl dlouho zapomenut, protože koncem 80. let zemřel na AIDS.
„Díval jsem se na tyto fotografie [Grahama] a nepoznával jsem jména mnoha návrhářů, které měla na sobě, tak jsem je vygooglil. Pak jsem si uvědomil, že polovina oblečení lidí, které nosila, zemřela, “vzpomínal Bond. "Poté, co jsem se dostal přes svůj záchvat PTSD hysterického křiku a pláče, udělal jsem dost průzkumu, abych našel [masandrea] šaty." (Skutečnost, že to dostali za 29 dolarů, je dalším důkazem ztraceného odkazu návrháře.)
„Je pro mě velmi důležité, že se tyto šaty nosí na Světový den boje proti AIDS,“pokračoval Bond. „Tolik queer lidí v historii vytvořilo krásné šaty, které nosí rovné ženy, nebo krásné domy, ve kterých žijí velmi privilegovaní bílí heterosexuálové. Vytváříme jejich luxusa jejich krása a jejich svět, po kterém tolik lidí touží, a přesto jsme stále nějak marginalizováni.“
Vystoupení v Novém muzeu je počtvrté, kdy Bond vytvořil nějakou iteraci „Můj model | My Self: I’ll Stand By You,“jak se seriál jmenuje. V roce 2015 zastavili provoz v oknech Vitrine Gallery v Londýně a dosud vyvolali podobnou reakci v New Yorku, i když Bondovi stále připadá „meditativní“– slovo, které také dokonale vystihuje jejich instalaci v obývacím pokoji uvnitř muzeum, kde se návštěvníci, obklopeni dalšími portréty Bonda/Grahama, mohou uvelebit ve dvou křeslech a odpočinout si od kakofonie při skupinové show 40 umělců. (Dokonce si můžete nasadit sluchátka a slyšet Bondovu uklidňující klavírní hudbu.)
Bond je koneckonců „trans-žánrový umělec“– i když ne trans-žánrový člověk, jak v nedávném příspěvku naznačil New York Times, k čemuž to vypadalo, že je to naštvalo i pobavilo. Bond falešně vážným, medovým hlasem potvrdil: „Ano, moje pohlaví je akvarel,“a pak propukl v smích.
