Koupil jsem si svetr, abych udělal rozhovor s Grace Coddingtonovou. Měl bys vidět moji postel. Byla na ní polovina mého šatníku. Byly tři hodiny před naším setkáním a já byl nervózní. Opravdu k tomu nebyl žádný velký důvod. Nedělala se mnou pohovor kvůli práci. Dělal jsem s ní rozhovor o její nové vůni, Grace od Grace Coddington od Comme des Garçons. Je to téma, ve kterém se dobře vyznám. Přesto, co na sebe? Hodila jsem na sebe své šik, ale extrémně pohodlné bílé kalhoty Rachel Comey Legion a top z Topshopu. Ale jak bych mohl udělat rozhovor s touto ikonou v topshopu? Je pravda, že to byl splývavý, šedomodrý blůson, který vždy sbíral komplimenty, ale ona věděla, že to není návrhář. Jen by to věděla… Tak jsem běžel do Bergdorf Goodman a koupil si kašmírový svetr od The Row, který stojí asi tolik jako moje měsíční hypotéka. Nekomentovala to. A co je důležitější, jsem si jistý, že jí to bylo jedno. Je tak nohama na zemi. Kromě toho ji mnohem víc znepokojovalo, že moje lahvička nepřišla s roztomilým víčkem s kočičí hlavou. "Máš jednu bez čepice?" zeptala se mě. "To mě rozzuří." Uh, oh.
Možná si nemyslíte, že je to v pořádku, ale řekl jsem publicistovi, že ano. Chtěl jsem jen cítit šťávu. Dostal jsem ale ten váček s roztomilými kočkami! Ale krabice vypadá moc hezky a líbí se mi, jak je uvnitřkrabice je oranžová. Protože všechno, co dělám, je oranžové. Kromě mé další knihy, která bude červená.
Proto máš dnes na sobě červený top? To fakt ne. Prostě vyšlo slunce!
Tu matnou byste možná mohli použít jako doplňky, jako je sprchový gel nebo tělový krém. No, právě se snažíme dostat ven. Ale v určitém okamžiku bychom mohli něco udělat s Tiffanyho, protože Comme des Garcons má s Tiffanyho něco společného. Možná ten flakonek celý stříbrný, což miluju. S Comme se skvěle spolupracovalo, protože tu není mnoho lidí, a proto jsme tam nakonec jeli.
Když se řekne „My“…? Pracoval jsem s Gabem Doppeltem [dlouholetým novinářem a redaktorem]. Když přestala pracovat v Daily Beast, přišla za mnou a řekla: ‚Nyní je čas zúročit své jméno.‘A já už pro Vogue nepracuji na plný úvazek, ale už to trvá dva roky. Prvních několik měsíců jsme jen obcházeli všechna velká místa. Všichni byli opravdu nadšení, ale všichni říkali: ‚Musím si promluvit s panem Tak a tak.‘Jak víte, jakmile budete pracovat v časopise, chcete, aby to [tleskala] hned! Jednoho dne jsem náhle pocítil záblesk génia a řekl jsem: ‚Zavolám [prezidentovi Comme des Garçons] Adrianovi [Joffovi].‘A náhodou byl tady v New Yorku. Řekl: ‚Pojď hned.‘Tak jsme přispěchali a on řekl: ‚Hotovo! [Smích]. Spadli jsme ze židlí! Zavolal Rei [Kawakubo] do Japonska a ona byla na palubě. A pak řekl: ‚Narazíš na nos.‘
Thenosem je Christian Astuguevieille, muž za Comme's velmi plodnou divizí parfémů. Měl jsi připravený džus, když jsi ho potkal? Ne. Nejsem tak chytrý. Odjakživa hledám dokonalou růži. Dokonce i jako teenager, když jsem poprvé přijel do Londýna, to bylo myslím, když jsem poprvé přemýšlel o parfému. Šel jsem do Floris, protože se mi líbil jejich druh staromódního parfému. V té době neexistovaly žádné značkové parfémy. Miloval jsem na tom obchodě všechno - lahve, dřevěné obložení. A co bylo skvělé na jejich růži – myslím, že se jmenovala Červená růže – je prostě velmi jemná a měkká.
Když jsi ale přišel do New Yorku, měl jsi na sobě Calvin. Úplně jsem se ponořil do Calvina Kleina. Než jsem pro něj přišel do práce, myslím. To je důvod, proč jsem pro něj přišel pracovat. Můj nejlepší přítel byl Zach Carr, který pracoval v designové místnosti. A pak nechal Calvina, aby začal sám. Ale vždycky jsem zůstával opravdu blízko Calvinovi; pomohl ho přivést do Anglie, spojil ho s Brown's, kde začal prodávat. Dokonce jsem na jedné z jeho kampaní dávno pracoval. Měl jsem speciální povolení od British Vogue.
Jaká kampaň? Vlastně jsem pracoval na dvou z nich. Jedna byla džínová s Patrickem Demarchelierem a Talisou Soto. A pak jsem pracoval na další s Brucem [Weberem] a jeho módní kampaní, což byl obrovský propadák, ale ty Patrickovy se jim moc líbily. Pak si dali nějaké ty džínové od Bruce, což je dívka držící větve stromu, jakési drsné. A pak začátky dámského spodního prádla Istřela.
Musím se podívat na ten stromeček. Ale zpět k vůni, co vás zaujalo na nošení Calvina? Bylo to proto, že to byla Calvinova vůně? Myslím, že toho bylo hodně…
Nebyli byste první, kdo by měl na sobě vůni kvůli jménu návrháře na flakonu. Myslím, ano. A taky měl make-up.
Což bylo skvělé. Což bylo skvělé. A jeho tašky, všechno bylo skvělé, takže jsem byl úplně kalvinizován.
A pak jsi měl na sobě [Chanel] č. 19… Parfémy reagují na mou pokožku velmi silně. Jediný, kdo ne, je 19. A také si myslím, že když jsem poprvé přišla do amerického Vogue, všechno bylo v tu chvíli velmi chanelovské. Všichni měli na sobě sako Chanel, světlé barvy. Já moc ne! Ale šel jsem ve stopách všech Voguet. Nemohl bys tu pracovat, kdybys neměl sako Chanel. A pak jsem na sobě nějakou dobu neměl vůbec nic. Pak jsem se vrátil k růži, s Hermèsem [Ikebana Hermessence], kterého jsem miloval. Miluji parfémy Hermès, jsou opravdu zajímavé. Velmi čisté. Jde o to, být čistý a ne ohromující.
Vůně Hermès jsou tak dobře udělané. Jsem velmi specifický, pokud jde o parfém, který nosím. Možná jsem zmínil tři, ale to je více než 75 let, takže to opravdu není mnoho.
V rozhovoru pro New York Times jste řekl, že je příliš mnoho módních přehlídek. Myslíte si, že je venku příliš mnoho vůní? To je pravda, ale lidé je nemusí kupovat. Totéž platí pro módní přehlídky. Nemusíte k nim chodit. Myslím ty aDělám; jestli se někdo ukáže, musíme jít. Je větší tlak jít na výstavu, než si koupit parfém, který nechcete. Je to tak šílené, plán představení teď.
Můžu vám říct, že s uvedením vůní je to také šílené. Je jich asi 600 ročně. Omlouvám se, že jsem k tomu jen přidal! Ale doufám, že se to lidem bude líbit a doufám, že to bude trvalé. Když se zeptáte, jestli vytáhnu další, nechci se bodnout do nohy. Ale pro mě je vůně vůně. opravdu nechci na výběr. Takže je to buď ono, nebo nic.
Co pro vás byla nejobtížnější část procesu? Správné nastavení uzávěru!
Ale co si dát tu šťávu správně? Ach, prošli jsme mnoha, ale líbilo se mi to. Byl to opravdu zábavný proces. A současně jsme pracovali na láhvi a krabici s Fabienem Baronem. Všechno dělal zadarmo, což bylo opravdu úžasné.
Bylo to docela vzdělání? Ano. Gabe založila web, takže s ní nebylo možné mluvit. Zavolám jí a ona řekne: ‚Právě vstávám vozík!‘‚Můžeš nakreslit vozík, který tlačí kočka?‘Všechna tato videa jsme natáčeli pro web, protože jediný způsob reklamy je na Instagramu, takže to je to, co děláme. [Zobrazuje video níže, na kterém kočka tlačí nákupní košík a kupuje parfém Coddington.
Zvukové efekty!Je tak skvělá, Gabe. Našla tohoto studentského animátora, který je pro nás všechny udělal. Udělali jsme pár kočičích a pak jsme udělali jednu bez koček. Když jsem spustil Instagram,první, kterou jsem zveřejnil, byla kresba, jak sedím nahý na lehátku, a vzali mě dolů, protože řekli, že je to oplzlé.
Ale byl to kreslený film! Byl to obrovský skandál! A o 24 hodin později to dali znovu a získalo mi to tolik následovníků! Bylo to šílené. Takže teď, dobře, zaprvé, nechci být sejmut, ale trochu jim to hodím zpátky do tváře tím, že si dám přes tělo tyhle černé rány.
Měl bys udělat lomítka přes kočky. To jsem udělal, když mě zase postavili.
Kdo tam cenzuruje věci? Prudská Amerika.
Další otázky o vůni: Kde obvykle nosíte vůni? V mých vlasech.
Kdekoli jinde? Ne. Protože je lehký, můžete toho na sebe nasadit opravdu hodně. Líbí se mi to na krku, ale byl to Christian, kdo mi to nastříkal do vlasů.
Tam to použiji. Opravdu? Nikdy předtím jsem to neslyšela, ale je to hezké, protože to tak trochu vane. Miluju to ve vlasech a myslím, že o tom moc lidí neví.
Lidé říkají, že to vysychá. No tak. Nemyješ si v tom vlasy!
Jedním z mých naštvaných lidí jsou lidé, kteří toho nosí příliš mnoho. To je moje zloba! Silná parfemace je podle mě nejhorší. Pokud si ho nastříkáte do vlasů, nereaguje proti vám ani nic jiného. Pokud si ho nastříkáte na pokožku, zareaguje. Vlasy to asi nezmění. A pak nikdy nevíte, co vypadne, když si nastříkáte na pleť. Lidé voní jinak.
To, co jíte, s tím také souvisí. Ale vlasy…to jsouco to je. Ne, silná vůně parfému je nejhorší. Pamatuji si, jak jsem pracoval s Calvinem na Eternity a všichni jsme byli ve studiu a všechno jsme očuchávali. Šel jsem dál po těch, které byly velmi jemné a mírné. Ale on pořád říkal: ‚Ne, ne, ne. Tu chybu jsem udělal poprvé,‘což se mi samozřejmě líbilo. Řekl: ‚Pokud to nevydrží, lidé si to nekoupí.‘
Zdá se, že v tom měl pravdu… A osvěžovače vzduchu v taxících mě přivádějí k šílenství [smích]. Vždy se je snažím vyhodit z okna. Lidé říkají: V naší společnosti vždy žádají osvěžovač vzduchu a já říkám, nechápu proč! Opravdu strašně smrdí. Navíc z toho vyvozuje, že něco zakrýváte.
Souhlasím. Víte, co si myslím, že je nejvtipnější? Když jdete na večeři a svíčky na jídelním stole voní. [Fuj!] Nemůžu vystát svíčky!
Nesnášíte všechny vonné svíčky? Nenávidím! A lidé mi pořád dávají svíčky!
Je růže vaše nejoblíbenější vůně? Tak nějak ano.
Nějaké další? No, teplé sušenky, mám rád. [Přesně z mléčného baru, vyrobený jedním z jejích asistentů z kukuřičných vloček, marshmallows a čokoládových lupínků.]
Jaká je vaše nejméně oblíbená vůně? Jsem si jistý, že jednu mám…ale nemůžu přijít na to, co to je. Myslím, že popelnice.
Už jste si na to zvykli! Ne, nejsem!
Možná to nastříkat svou vůní? Myslím, že tato kombinace nemusí fungovat příliš dobře.
Poslední otázka, Grace: Líbí se ti můj svetr? Je to zŘádek. Dělám si srandu. Na to jsem se jí opravdu nezeptal
Fotky: Co se nejvíce stává legendou? Odpoledne s hravou, rozpustilou Grace Coddington
Tento rozhovor byl kvůli srozumitelnosti zhuštěn a upraven.
